Zvířecí přátelství

Máte doma zvířátko? Protože jestli ano, tak je to ta nejkrásnější moment, co můžete prožívat. Za celý můj život jsem měla několik zvířátek.

  • Slepice
  •  Psi (Ben, Alík, Max, Sára)
  • Kočky a kocouři (Mikeš 1, Mikeš 2, Matýsek, Rozárka a Nelinka)
  • Rybičky

A proč zmiňuji různá zvířátka, a hlavně ty jména? Protože každý zvířátko mi dalo něco. A chci se s vámi podělit o mých pár příběhu a cestu mých milovaných zvířátek.

pes

Slepice, proč zrovna slepice? Skoro každý bere slepici kvůli tomu, že nese vejce. Ale zkusili jste si s nimi povídat? Jelikož jsem se cítila sama a neměla jsem moc kamarádů, tak jsem si s nimi povídala. Neodpovídali mi, ale kvokali. A já hned věděla, že je to znamení. Kamarádky, ale zvířecí, kteří vás přijímají takový, jaký jsme. Slepice též dokáží být přítelem, a dokonce se nechají i pohladit. To jsem měla nejradši.

Psi, ale je jich tolik. Kterým začít? Ben, jasný a velký zdatný vlčák. Milovaný člen rodiny. Už si ho moc nepamatuji, protože jsem byla malá. Ale miloval nás, opatroval nás, a proto mě mrzelo, když spal na druhý straně a vedle baráku na zahradě kde mu mohl každý ublížit, protože byla naše zahrada neboli louka pro všechny přístupná. Bála jsem se o něho, ale věřila jsem mu. A jaká byla nejhezčí vzpomínka? Když nás vozil. Byl tak silný, že nás jako děti unesl. Náš hrdina, ale už je několik let v nebíčku a věřím, že tam všem na hoře rozdává jenom lásku!

kočka

Alíka si už moc nepamatuji. Jen vím, že byl bílí a měl stejné flíčky. Ale na to, aby byl jako ben v boudě vedle baráku na louce, tak mi přišel moc křehký. Oproti Benovi mi přišel moc maličký, ale pak si ho odvezl děda, který ho držel doma v kleci. Byla jsem malá a nic jsem nezmohla. Bohužel do teď nevím, co se s ním stalo a jestli vůbec ještě někde žije, ale doufám, že žije v té nejlepší rodině a dostává spoustu lásky!

Maxík byl můj první pejsek, kterého jsme si vzali od strejdy. Začátky byli velice krušné a bohužel těžké, protože byl tvrdohlavý a nikdy se nenaučil čůrat venku, ale neustále čůral doma na koberec. A pak ho otec odvezl zpátky k strejdovi. Byl tam měsíc. Prosili jsme a po měsíci ho přivezli zpátky. A do teď je v rodině, ale já s nimi už nejsem v kontaktu, ale věřím, že je šťastný.