Mělo by být samozřejmostí, že si člověk vydělává, a to tolik, aby ze své výplaty vyžil. Samozřejmě za předpokladu, že jde o člověka práceschopného a v produktivním věku. A stejně tak by mělo být normální i to, že vyžijí ze svých příjmů i ti, kdo pobírají penzi nebo dejme tomu nějaké sociální dávky.
Ovšem skutečnost se od této zdánlivé samozřejmosti nejednou odlišuje. Ono se totiž docela snadno řekne, že by měl každý žít úměrně svým příjmům, jenže když má člověk zrovna málo, nemůže přece přestat jíst, nemůže ze dne na den změnit svůj větší a dražší byt v menší a levnější, případně se nemůže vystěhovat dočasně na ulici a vrátit se domů tehdy, kdy už zase bude potřebné peníze mít. Jsou okolnosti, jež se nedají bez peněz zvládnout a na které se tedy musí žádoucí finanční prostředky stůj co stůj sehnat.
Ale jak je sehnat, když se nám je právě nepodaří vydělat?
Nejednou si je zkrátka musíme aspoň půjčit. Musíme oslovit nějaký finanční ústav, požádat ho o takovou půjčku, jež se nám zamlouvá, a doufat, že tímto způsobem ony potřebné peníze dostaneme a že se s takovou půjčkou dokážeme následně i vypořádat.
Jenže ono se nejednou stane, že člověk osloví nějakou banku, ale po doložení všeho, co se tu po něm požaduje, přesto odejde s nepořízenou. U mnoha půjček se totiž vyžaduje natolik náročné prokázání schopnosti splácet, že to žadatel ve finanční tísni jednoduše nezvládne.
Ale naštěstí existuje i hypotéka bez doložení příjmu. A jakkoliv tu jde o pouhý název, který se ve skutečnosti nezakládá až tak docela na realitě, protože se i zde nebankovní společnost určitě zajímá o to, kolik si žadatel vydělává, aby bylo zřejmé, zda dokáže splácet, jde o půjčku skutečně snadno dostupnou. A tudíž takovou, jaká dokáže pomoci v tísni komukoliv. Přesněji komukoliv, kdo se za ni dokáže zaručit zástavou nemovitosti. Protože to víte – jistota je přece jenom jistota.